4. kapitola - Útěk

19. prosince 2009 v 12:37 | Kate
Zdravím!
Přináším vám už 4. kapitolu mé povídky. Tentokrát je delší než předchozí a prozradím jen, že v téhle části se stane něco zásadního. No přečtěte si sami. :)
---------------

Po pár vteřinách se otevřely dveře a v nich stála Kevinova máma. Už jsem jí jednou spatřila, když byla s Kevinem na nákupech, ale jinak jsme se neznaly.
,,Ach. To je k nám návštěva. Ty jsi Kevinova přítelkyně, že ano?"
Trochu mě tohle zaskočilo. Na 5 vteřin jsem ztratila řeč. Nezmohla jsem se navíc než na pouhé přikývnutí. Kevinova máma se usmála a zavedla mě za Kevinem do pokoje.
,,Kevine, návštěva. Tvoje přítelkyně. Proč jsi jí neseznámil s námi už dřív?" zeptala se syna a on jí řekl, že chceme být o samotě. Bylo poznat na Kevinovi, že je to pro něj trochu trapná situace. Paní odešla a já mlčky koukala na Kevina.
,,Promin," vyšlo z Kevinovým úst.
Nevěděla jsem, co bych měla na to říct. Překvapilo mě to.
,,Já…ehm…mám tě moc rád, a tak jsem před rodiči řekl tohle. Doufám, že se nezlobíš. Jestli chceš, nějak jim to vysvětlím."
,,V pořádku, Kevine. Jen mě to překvapilo."
V tu chvíli jsem si uvědomila, proč tu vlastně jsem a dál jsem se nezajímala o to, co si myslí jeho rodiče.
,,Potřebuji nutně tvou pomoc."
Začala jsem mu říkat, co se vše stalo a on bedlivě poslouchal. Zvažovaly jsme snad všechny možnosti, ale já pořád s nima nebyla spokojená. Uběhla hodina. Kevinovi rodiče náš zavolali k obědu a my společně šli.
Jakmile jsme dojedli, začala se Kevinova matka vyptávat trochu na mě. Kevin se jí snažil zmírnit, ale byla hrozně zvědavá. Poděkovala jsem za večeři a šla ke dveřím. Kevin, jako gentleman, mi pomohl do bundy a já mu políbením na tvář poděkovala. Usmál se na mě a rozloučili jsme se.
Domů jsem docela spěchala. Bála jsem se, co by otec mohl udělat sourozencům. Zrovna když jsem vlezla do okna, viděla jsem, jak Nick omylem rozbil vázu. Otec, který byl zrovna poblíž dveří, uslyšel rámus a šel se podívat, co se stalo. Vešel a začal řvát na Nicka, co to provedl .
,,Ty malý spratku! Cos to udělal? Víš, kolik ta váza stála?"
,,Nech ho být! Tu vázu jsem rozbila já! Na mě si vylívej vztek, ty jedno ožralý prase!" zvýšila jsem hlas na otce. Samozřejmě že, když mi chtěl vrazit, tak jsem už byla připravená a skrčila se.
Navzájem jsme si dali pár slušných ran. Nakonec mě shodil na střepy a odešel se slovy: ,,Už tě mám plný zuby! Ukliď to tu! Hned!"
Dívala jsem se zle na dveře, dokud otcovy kroky neutichly. Nick mi mezitím pomalu vysunoval střep z ruky. Podívala jsem se na něj.
,,Lauro, děkuji. Ale nemělas to brát na sebe. Podívej, co ti udělal," ukázal na mé ruce, které byly od krve.
,,Nemohla jsem ho nechat, aby ublížil vám. Au. To je dobrý. Už tu ruku nech," vytrhla jsem ruku z Nickových a stoupla si. Sama jsem si to ledabyle zavázala a pak jsem celou dobu mlčela. Sourozenci se občas zeptali, jak mi je, ale já vždy mávla rukou na znamení, že to nic vážného není. Jakmile usnuli, popadla jsem batoh a naházela do něj pár svých věcí.
Už tu déle nemohu být! Ne! Já už to zde nevydržím! Dobalila jsem nejnutnější věci a podívala se naposled na sourozence. Při pohledu na ně mi vyhrkly slzy do očí. Nemohu je tu nechat. Ale já…
Nevěděla jsem, co teď. Uběhlo pár minut a já tam stále nehybně stála a nevěděla, co dělat. Musela jsem se teď rozhodnout. Mé svědomí se začalo hádat. Nakonec jsem vyndala z kapsy přívěšek, který jsem schovávala pro Nicka a položila ho na jeho noční stolek. Byl s jeho iniciály. Amandě jsem nechala jeden ze svých náramků, který se jí líbil. Poté jsem zanechala za sebou tenhle život a utíkala pryč…
Cestou jsem se zastavila u Kevina, který mi nabídl bydlení u nich, ale já ho nemohla přijmout. Musela jsem odtud zmizet -z téhle čtvrti, z tohohle města.
,,A jak chceš žít, Lauro? Peníze ti na dlouho nevystačí…"
,,Najdu si práci a bydlení snad také."
,,Víš co? Jeden můj kamarád bydlí v městě, který je odtud asi 800 km. Tam tě otec hledat nebude a já bych si mohl ten byt od kamaráda půjčit."
,,To nejde. Nebudu vyhánět tvého kamaráda."
,,On má 3 byty. Rád nám jeden půjčí."
,,Nám?" zeptala jsem se překvapeně.
,, Ano. Nenechám tě jít samotnou. Nezvládneš to bez pomoci."
Nevím, zda jsem měla být naštvaná, že mě podceňuje a nebo ráda, za to, že je tak ochotný, a tak jsem ho jen mlčky pozorovala. Nakonec mě ale napadla důležitá otázka.
,,A co tvoji rodiče? Opravdu je chceš opustit?"
,,Občas je navštívím. Jsem už dospělý. Jen jim to oznámím. Vydrž."
Pozorovala jsem, jak Kevin odchází. Nevěděla jsem, zda je to dobrý nápad, ho nechat jít se mnou, ale musela jsem si přiznat, že jsem chtěla, aby byl se mnou. Vždy mi dodával naději a odvahu a já na něm byla jaksi závislá. Chyběl by mi…
Kevin se po 5 minutách vrátil a oznámil, že si jde balit. Jednu noc jsme u něj přespali a další den jsme na Kevinově motorce vyrazili. Cesta trvala zhruba 7 hodin, ale nějak mi to nevadilo. Dvakrát jsme zastavili na nějaké pumpě, abychom se najedli a taky natankovali. Stála jsem si nebyla jistá, jestli byl dobrý nápad vzít s sebou Kevina, ale cítila jsem se s ním ve větším bezpečí. Sice neuměl moc dobře bojovat na rozdíl ode mě, ale byl silný. Chodívala jsem nějakou dobu na kurz bojového umění a pak občas trénovala s Kevinem a nebo s jeho kamarády.
Jakmile jsme dorazili do města, vydali jsme se hledat Kevinova kámoše. Nakonec se nám ho povedlo najít a opravdu byl velmi milý a byt nám půjčil. Byl to menší byt, ale útulný. Líbilo se mi nejvíc sladění barev nábytku a stěn a taky ten výhled z oken. Všímala jsem si každého detailu zde. Neunikla mi ani menší dírka na gauči nebi prasklina na zdi. Ale neviděla jsem tyto věci negativně.
Jakmile jsme si s Kevinem vybalili, začali jsme koukat po práci. Měli jsme štěstí. Našli jsme jí ještě dnes v nějakém novém začínajícím baru. Šéf byl velmi ochotný a poznal v nás zkušené barmany. Prohlídli jsme si bar pořádně a podepsali smlouvu. S docela dobrým pocitem jsme se vrátili do našeho bytu.
 


Komentáře

1 JuStinQa B.♥♥ | Web | 19. prosince 2009 v 13:59 | Reagovat

máš moc pěknej blogíís  ;-)

2 Kirsten | 19. prosince 2009 v 18:03 | Reagovat

a co chudáci sourozenci?? no jsem zvědavá na další díl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama