7. kapitola - Bar U Červené růže

15. ledna 2010 v 16:27 | Kate
Tak a je tu další část mé povídky. Nazvala jsem jí bar U Červené růže. :)
V téhle části se objeví další nové postavy, ale nebudou tak významné abych je dávala do galerie postav. Pěkné čtení... :)
---------------

Každý kolemjdoucí si mě všiml a pozoroval mě s divným výrazem. Ani mě to nepřekvapovalo. Nezapadala jsem mezi zdejší lidi. Už mé červené vlasy to jasně dokazovaly. Přede mnou se zrovna zjevila nějaká paní s kočárkem. Rozhodla jsem se, že už se někoho zeptám na nějaký ten bar. Došla jsem k paní a poklepala jí na rameno.
,,Promiňte, ale mohla byste mi prosím vás říct, kde je tu nejbližší bar?"
Paní se na mě otočila s nevlídným výrazem. Asi ji nejsem moc sympatická, pomyslela jsem si.
,,Do barů nechodím," odsekla a odjela s kočárkem dál ode mě.
Pozorovala jsem jí chvíli a pak se vydala dále. U dalšího kolemjdoucího jsem měla štěstí a odpověděl mi, že zhruba 300 metrů odtud rovně. Vydala jsem se teda tím směrem.
Netrvalo dlouho a opravdu jsem narazila na bar. Jmenoval se "U Červené růže". Koukala jsem chvíli na ten nápis, ale pak jsem se odvážila vejít. Bar byl velmi prostorný. Bylo tu i podium pro nějaká noční vystoupení. Koukala jsem kolem sebe a pozorovala zde každý detail. Odhadovala jsem, že tu bar stojí už dlouho. Zhruba 30 let, říkala jsem si.
Když jsem odtrhla oči od stěn, všimla jsem si pár hostů, kteří mě pozorovali se zamračeným pohledem. Nevšímala jsem si jich a došla k baru, kde jsem zahlédla 3 barmany a jednu barmanku. Jeden z barmanů, který se pravděpodobně jmenoval Jack, což jsem alespoň v tom hluku postřehla, měl krátké,tmavě hnědé vlasy, které si pracně geloval, aby mu stály. Byl určitě o pár centimetrů vyšší než já a určitě občas chodil posilovat. Jeho barvu očí jsem přes černé brýle nemohla rozeznat, ale tipovala bych, že má světle hnědé. Další z barmanů byl o něco málo nižší než Jack. Postavu měl štíhlou, až se mi zdálo, že až moc. Můj pohled se poté vyhoupl na jeho obličej. Všimla jsem si, že chodí se skloněnou hlavou. Chvíli jsem se divila, ale když se mi povedlo zahlédnout jeho tvář, tak mě to už nepřekvapovalo. Po tváři barmana se rozléhala dlouhá, ošklivě vypadající jizva. Radši jsem odtrhla pohled od jizvy a pozorovala dále rysy jeho obličeje. Jeho oči byly zelenošedé a zdály se mi trochu smutné. Jeho hnědé vlasy, které si právě prohrábl, se pyšnily blonďatým melírem a byly nakrátko ostříhané. Posledního z barmanů jsem moc nepostřehla, protože si zrovna nasadil kapuci a odešel z baru pryč. Podívala jsem se teda na poslední osobu, kterou byla mladá dívka menší postavy. Její blonďaté vlasy jí spadaly na ramena a zakrývaly trochu obličej. Přesto jsem poznala, že dívčin obličej byl dokonalý, bez žádných pupínků ani pih. Její oči svítily modře a připomínaly mi dvě studánky. Celkově mi dívka přišla velice sympatická, a tak jsem se rozhodla, že se zeptám na práci jí.
,,Dobrý den. Mohu se vás prosím na něco zeptat?"
Barmanka si rukou pohodila vlasy z obličeje a podívala se tázavě na mě.
,,Nepřijali byste jednu barmanku? Hledám nutně práci. Už jsem pracovala ve dvou barech a většinu koktejlů umím dělat zpaměti."
,,Máte štěstí. Zrovna se nám uvolnilo jedno místo, ale musíte si nejdřív o tom promluvit se šéfem."
,,Dobře. Kde ho najdu?"
,,Dnes tu není. Bude tu zítra kolem oběda. Zastavte se tu a ptejte se po panu Rogerovi Coxovi."
,,Děkuji vám mockrát. Nashle," rozloučila jsem se a šla pryč z baru.
Dalším dnem jsem byla úspěšně přijata a začala pracovat. Barmani ke mně byli mírně odtažitý, ale neřešila jsem to. Když byl čas, pověděla jsem si něco s tou barmankou, která se jmenovala Nicol. Po nějakém čase jsme se spřátelili a ona mě nechávala přespat u ní, abych pořád neplatila za hotel. Dny utíkali a já stále měla divný pocit. Nevěděla jsem nic o sourozencích ani Kevinovi…
 


Komentáře

1 Krisbell Affs=)♥ | Web | 16. ledna 2010 v 9:02 | Reagovat

Super;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama