7. kapitola - Proměna

28. ledna 2010 v 13:00 | Kate
Zdravím,přináším vám už 7. kapitolu mé povídky, kde se stane něco velmi důležitého. I když to zní jako konec povídky, nebojte se...tímhle to teprve začíná :)
---------------

Každý kolemjdoucí si mě všiml a pozoroval mě s divným výrazem. Ani mě to nepřekvapovalo. Nezapadala jsem mezi zdejší lidi. Už mé červené vlasy to jasně dokazovaly. Přede mnou se zrovna zjevila nějaká paní s kočárkem. Rozhodla jsem se, že už se někoho zeptám na nějaký ten bar. Došla jsem k paní a poklepala jí na rameno.
,,Promiňte, ale mohla byste mi prosím vás říct, kde je tu nejbližší bar?"
Paní se na mě otočila s nevlídným výrazem. Asi ji nejsem moc sympatická, pomyslela jsem si.
,,Do barů nechodím," odsekla a odjela s kočárkem dál ode mě.
Pozorovala jsem jí chvíli a pak se vydala dále. U dalšího kolemjdoucího jsem měla štěstí a odpověděl mi, že zhruba 300 metrů odtud rovně. Vydala jsem se teda tím směrem.
Netrvalo dlouho a opravdu jsem narazila na bar. Jmenoval se "U Červené růže". Koukala jsem chvíli na ten nápis, ale pak jsem se odvážila vejít. Bar byl velmi prostorný. Bylo tu i podium pro nějaká noční vystoupení. Koukala jsem kolem sebe a pozorovala zde každý detail. Odhadovala jsem, že tu bar stojí už dlouho. Zhruba 30 let, říkala jsem si.
Když jsem odtrhla oči od stěn, všimla jsem si pár hostů, kteří mě pozorovali se zamračeným pohledem. Nevšímala jsem si jich a došla k baru, kde jsem zahlédla 3 barmany a jednu barmanku. Jeden z barmanů, který se pravděpodobně jmenoval Jack, což jsem alespoň v tom hluku postřehla, měl krátké,tmavě hnědé vlasy, které si pracně geloval, aby mu stály. Byl určitě o pár centimetrů vyšší než já a určitě občas chodil posilovat. Jeho barvu očí jsem přes černé brýle nemohla rozeznat, ale tipovala bych, že má světle hnědé. Další z barmanů byl o něco málo nižší než Jack. Postavu měl štíhlou, až se mi zdálo, že až moc. Můj pohled se poté vyhoupl na jeho obličej. Všimla jsem si, že chodí se skloněnou hlavou. Chvíli jsem se divila, ale když se mi povedlo zahlédnout jeho tvář, tak mě to už nepřekvapovalo. Po tváři barmana se rozléhala dlouhá, ošklivě vypadající jizva. Radši jsem odtrhla pohled od jizvy a pozorovala dále rysy jeho obličeje. Jeho oči byly zelenošedé a zdály se mi trochu smutné. Jeho hnědé vlasy, které si právě prohrábl, se pyšnily blonďatým melírem a byly nakrátko ostříhané. Posledního z barmanů jsem moc nepostřehla, protože si zrovna nasadil kapuci a odešel z baru pryč. Podívala jsem se teda na poslední osobu, kterou byla mladá dívka menší postavy. Její blonďaté vlasy jí spadaly na ramena a zakrývaly trochu obličej. Přesto jsem poznala, že dívčin obličej byl dokonalý, bez žádných pupínků ani pih. Její oči svítily modře a připomínaly mi dvě studánky. Celkově mi dívka přišla velice sympatická, a tak jsem se rozhodla, že se zeptám na práci jí.
,,Dobrý den. Mohu se vás prosím na něco zeptat?"
Barmanka si rukou pohodila vlasy z obličeje a podívala se tázavě na mě.
,,Nepřijali byste jednu barmanku? Hledám nutně práci. Už jsem pracovala ve dvou barech a většinu koktejlů umím dělat zpaměti."
,,Máte štěstí. Zrovna se nám uvolnilo jedno místo, ale musíte si nejdřív o tom promluvit se šéfem."
,,Dobře. Kde ho najdu?"
,,Dnes tu není. Bude tu zítra kolem oběda. Zastavte se tu a ptejte se po panu Rogerovi Coxovi."
,,Děkuji vám mockrát. Nashle," rozloučila jsem se a šla pryč z baru.
Dalším dnem jsem byla úspěšně přijata a začala pracovat. Barmani ke mně byli mírně odtažitý, ale neřešila jsem to. Když byl čas, pověděla jsem si něco s tou barmankou, která se jmenovala Nicol. Po nějakém čase jsme se spřátelili a ona mě nechávala přespat u ní, abych pořád neplatila za hotel. Dny utíkali a já stále měla divný pocit. Nevěděla jsem nic o sourozencích ani Kevinovi…
Zrovna jednoho dne nastal večer. Venku bylo chladno a já právě končila službu v baru. Jako vždy jsem šla temnými uličkami k Nicol domů. Neměla jsem strach, protože jsem nečekala, že by se mi něco mohlo stát, ale dnes se stalo. Jak jsem tak šla, zaslechla jsem výkřiky. Podle hlasů bych řekla, že nějaké malé holčičky volají o pomoc. Neváhala jsem ani vteřinu a běžela k místu, odkud se mi zdálo, že přišly ty výkřiky. Doběhla jsem. Stála jsem na osamělém parkovišti, kde stála jen dvě auta. Spatřila jsem najednou přede mnou, jak nějaké dvě asi sedmileté holčičky se schovávají za auto a k nim jde nějaký muž. Na tvářích jsem poznala, že mají opravdu pořádný strach.
,,Hej, ty tam! Nech je být!"
Rychle jsem se dostala před dvě malé holky a řekla jim, ať utečou. Ony neváhaly a za chvíli už pádily pryč. Dívala jsem se na muže, kterého se tak bály. Díky dlouhému plášti s kapucí jsem mu neviděla do obličeje.
,,Nemám rád, když mi někdo kazí plány!" řekl mi výhružně, ale zároveň byl jeho hlas i krásný a melodický. Překvapilo mě to.
"To máš blbé," odvětila jsem a čekala, co udělá.
Muž chvíli jen stál, ale pak si sundal kapuci a já spatřila jeho hladký, dokonalý, bledý obličej, z kterého koukali nebezpečně rudé oči. Mohl by to být jen špatný odraz světla, říkala jsem si. Ty rudé oči mě trochu zaskočili a i celá jeho krása. Měl kratší černé vlasy, které si upravoval tak, aby mu vytvářeli, jakoby bodliny. Odhadovala jsem, že by mu mohlo být tak kolem třiceti.
Vzpamatovala jsem se z jeho vzhledu a zaujala bojovou pozici. Cizinec se jen zasmál a rukou mi naznačil, ať začnu. Neváhala jsem dlouho a skočila po něm. Chtěla jsem ho nohou skopnout k zemi, ale on jakoby to věděl a sám mě dostal na zem. Rychle jsem se zvedla. Nevěděla jsem, ani jak to udělal. Byl moc…rychlý. Mrkla jsem a on už přede mnou najednou nestál, ale za to za mnou jsem ucítila pořádný chlad. Oklepala jsem se, prudce otočila a vyjekla. On stál za mnou. Chtěla jsem mu dát pěstí, ale on mojí ruku zachytil. To samé se po chvíli stalo i s druhou. Po tváři mu přejel úšklebek a já věděla, že to neznačí nic dobrého. Pustil mě a kopnul mě do těla, až jsem letěla přes celé parkoviště.
,,Aaaaaaaaaa," dopadla jsem na jedno z aut. Cítila jsem bolest v celém těle, ale přesto jsem se odhodlala zvednout.
,,Jak smutné. Jedna naivní holka chce pomoct ostatním a sama přitom zemře," zasmál se a já ho jen sledovala. Stál pár metrů ode mě.
,,Sklapni!" našla jsem zbývající dech a snažila se narovnat. Bylo to zbytečné, protože muž se objevil hned u mě a svýma chladnýma rukama mě vzal a hodil na to druhé auto. Vykřikla jsem, protože mi v těle něco křuplo.
,,Hmm, jak krásný zvuk. To utrpení, ta bolest. Je to lepší, než kdybych si tě dal tak snadno k večeři."
V tu chvíli mi vše došlo. On je…upír. Snažila jsem se něco říct, ale neměla jsem na to sílu.
,,Co říkáš? Promiň, nějak tě neslyším," řekl a hned po těch slovech mi zlomil ruku. Ihned jsem vykřikla.
,,Tak, to už je lepší. Teď tě slyším naprosto perfektně," jeho slova mi zněla pořád dokola v uších. Ztrácela jsem sílu. Mé tělo bylo zalito krví. Upír mě vzal a hodil se mnou o zem. Líbilo se mu moje utrpení, jeho smích to jen dokazoval.
,,Jak krásný pohled, bohužel tu s tebou ale nebudu, až naposled vydechneš. Když jsi mi nechala utéct večeři, musím si najít jinou. Ještě abys neřekla, dám ti jméno svého vraha. Paul."
Jakmile dopověděl, zmizel. Zima s bolestí na mě čím dál tím víc doléhala. Neměla jsem šanci na přežití. Na tohle místo moc lidi nechodí a nevím, zda by mě vůbec v nemocnici dokázali spravit. Musela jsem se smířit se svým osudem. Nemohla jsem se hnout a tělo jsem měla na kusy. Oči jsem měla zalité slzami, a tak jsem už ani neviděla okolní svět. Začínala jsem zase vzpomínat. Moc bych si přála, kdyby tu teď byli sourozenci a Kevin, abych se jim alespoň mohla omluvit. Myslela jsem na ně a doufala, že se mají lépe. Vzpomínala jsem na můj odchod a i na to, jak mě Kevin políbil. Zavřela jsem oči a čekala, kdy si pro mě přijde smrt. Tělo se mi mírně třáslo zimou a dech se mi zrychloval.
Najednou jsem ucítila na rukou něco studeného a po chvíli jsem pocítila děsnou bolest na krku. Snažila jsem se vykřiknout, ale na to mi nezbývaly síly. Po té už nevím, co bylo dál…
 


Komentáře

1 Mia | E-mail | Web | 28. ledna 2010 v 13:09 | Reagovat

Máš skvelý blog,nechcela by si SB???Ja hej =)

2 >>Drown-your-fishKa_* << & LB :-* ~ SB :-* ~ | Web | 28. ledna 2010 v 13:51 | Reagovat

Tyjo, docela mě zaujala, začnu jí číst uplně od začátku. :))

3 Darilla | Web | 2. února 2010 v 15:42 | Reagovat

No paráda! Krasne napsane a da se to snadno predstavit! Jestli chces, koukni na uvod meho pribehu a napis koment... Tady je link:
http://elmstreet1428.blog.cz/1001/elm-street-1428

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama