10. kapitola - Schopnost

14. února 2010 v 12:55 | Kate
Mám nějakou psací náladu právě, protože už tu pro vás mám další kapitolu! Doufám, že se vám zalíbí, protože se vracíme trochu do minulosti....
---------------

Uplynul týden a já stále nevycházela ven, zatím jsem se jen blíže seznamovala s Mattem. Ptala jsem se ho na vše ohledně upírů a pak i na jeho příběh. Bylo zajímavé, když mi vyprávěl, jak byl vojákem a jak ho nějaký upír kousl, ale kvůli vyrušení někým jiným ho nestihl vysát, a tak vznikl jeho nový život. Zrovna bylo ráno a Matt mi donesl další svou kořist, abych se posílila. Tohle jsem už zvládala skvěle. Nebála jsem se kousnout do zvířete a na chuť téhle krve jsem si taky zvykala. Matt si toho všiml a tak řekl: ,, Dnes ti ukážu okolí. Proběhneme se trochu," jakmile dořekl, tak se ušklíbl a já si nemohla odpustit otázku, jestli jsem stále rychlejší a silnější jak on. Matt přikývl a vyšli jsme ven. Vše kolem bylo tak nádherné. Viděla jsem každou kapičku vody na listech a i každého mravence, co šel kousek vedle mě po zemi. Když jsem se nadívala té krásy, tak jsme se s Mattem vydali hlouběji do lesa. Najednou jsem ale ucítila něco lákavějšího než tuhle krásnou vůni lesa. Neodolala jsem a mé tělo se rozběhlo za tím pachem. Matt to ihned zpozoroval a snažil se mě chytit, ale mé nohy byli rychlejší a hnaly se dále. Netrvalo dlouho a já doběhla na místo, odkud ta vůně vycházela. Ztuhla jsem, když jsem spatřila na louce pár metrů před sebou Kevina a věděla, že zdroj té vůně je on. Nevěděla jsem, co mám dělat. Mé smysly byly připravené ho zabít, ale má mysl to nedovolovala. Rázem se vše změnilo. Kevin šel lesem dál bez povšimnutí a mě se něco pevného omotalo kolem těla a táhlo zpět. Bojovala jsem s tím, ale když jsem viděla Matta, přestala jsem. Matt na mě zíral přísným pohledem.
,,Pustím tě, když se ovládneš a vrátíš se se mnou. Dobře?"
Přikývla jsem. Kořeny, které mě tu celou dobu svíraly najednou zalezly zpátky do země a já byla zase volná.
,,Co to bylo?" zeptala jsem se a zírala překvapeně na Matta.
,,Moje schopnost," odvětil Matt a bylo na něm znát, že už k tomu víc neřekne.
Koukla jsem směrem, kde stál Kevin, ale Matt mě surově chytil za ruku a vedl mě zpátky k domu.
Nechala jsem se vést a myslela stále na Kevina. Byla jsem ráda, že je v pořádku, ale tak moc jsem s ním chtěla mluvit a být s ním, že mé srdce zase začalo pukat bolestí i když bylo mrtvé. Jakmile jsme byli u Matta doma, zvědavost mě přemohla.
,,Pověz mi o té schopnosti více. Mám jí taky? Jak se to ovladá?"
,,Není to nic super, Lauro. A ty jí nemáš, nebo se alespoň u tebe neprojevila. Naštěstí…"
,,Vždyť to je úžasné. Jak to přesně funguje?"
,,Ovládám přírodu. Slyším stromy a mám jejich energii. Dokážu pohybovat s nimi a i je vyvolávat, to samé platí i na vodu."
,,Páni. Proč ti tak ta schopnost vadí? Mně to přijde úžasné. Co bych za to já dala…"
,,Úžasné? Úžasné? Lauro, já tím zabil člověka!"
Po téhle větě jsem ztuhla. Nevěděla jsem, co bych řekla a musela jsem tuhle informaci pořádně vstřebat. Matt mezitím hlesl do křesla a nehybně seděl zírající do země.
,,Jak se to stalo?" opovážila jsem se zeptat.
Matt se ani nepohnul, ale začal hned vyprávět: ,, Když jsem byl novorozený jako ty, tak se mi stalo to samé. Ucítil jsem člověka a běžel k němu. Byl to poměrně mladý kluk. Jakmile mě spatřil, dal se na útěk a v tu chvíli se ze země vynořily kořeny a chytly ho. Nevěděl jsem, co to je, ale později jsem zjistil, že je to má schopnost. Ty kořeny ho rozdrtily. Když jsem viděl, co jsem udělal, nenáviděl jsem se. Proto jsem začal žít takhle."
Dlouhé ticho, které následovalo, bylo nepříjemné. Nevěděla jsem, zda bych ho měla utěšit nebo odejít, a tak mi nezbývalo, než se zeptat.
,,Chceš být o samotě?"
,,Ne. Promiň, jestli jsem tě vyděsil."
,,Vím, že to není tvá chyba. Já se dnes taky málem neovládla."
,,Lauro, proč jsi se zastavila? Nechápu to. Nikdo většinou není tak silný, aby přestal uprostřed lovu."
,,Já...," začala jsem a přemýšlela, jak bych to řekla, když v tom se Matt objevil u mě a chytil mě jemně za ruce.
,,Nemusíš o tom mluvit, pokud nechceš. Jsem jen zvědavý. Možná bude lepší, když se budu ptát a ty budeš kývat hlavou, ano?"
Přikývla jsem na souhlas. Nechtělo se mi o mé minulosti mluvit. Matt se jen pousmál, ale vzápětí svráštil čelo přemýšlením.
,,Takže…odhaduji, že ho znáš, správně?"
Přikývla jsem a dívala se stále do Mattových karamelových očí, které mě naplňovali energií a pocitem bezpečí. Matt je na chvíli zavřel a vypadalo to, že se snaží si na něco důležitého vzpomenout. Po pár sekundách je otevřel a řekl: ,,Už vím! Je to ten kluk z baru. Občas jsi za ním chodívala, že ano?"
Přikývla jsem a překvapeně na Matta hleděla, než mi došlo, že mě vlastně skoro celý život sledoval.
,,Kevin se jmenuje, že ano?
Tvůj hodně dobrý přítel."
Při jeho jméně jsem dostala velkou ránu do srdce, až jsem se musela za hruď chytit a zkřivit obličej. Matt si uvědomil, co udělal, a tak mě hned objal a uklidňoval mě. Jeho hlas byl tak melodický a příjemný, že se mu to povedlo skoro okamžitě.
,,Omlouvám se. Nebudu už vyslovovat jeho jméno. Vidím ti na očích, že bys ho ráda viděla a promluvila si s ním že?" zeptal se a mé lehké přikývnutí mu jako souhlas stačilo.
,,Budu se snažit ti to splnit, ale teď jsi pro něj nebezpečím. Budeš muset vydržet, Lauro."
Povzdechla jsem si a koukla do země. Měla jsem trochu vztek, že mám poslouchat někoho, koho ani skoro neznám a kdo je zhruba stejně starý jak já, když nepočítám jeho upíří věk, ale musela jsem uznat, že měl pravdu. Kevinova krev byla pro mě moc lákavá a já mu nechtěla ublížit.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama